Setkání s novou hudbou je vždycky zajímavé. Někdy vás zaujme na první poslech, jindy se musíte doslova přinutit zkusit to víckrát. A někdy je to tak napůl. A to byl právě případ mého setkání se zpěvačkou, textařkou a hudebnicí Iris a jejím novým albem „Co oči nevidí“.

Nebudu předstírat, že hudba mladé zpěvačky je určena přesně pro mé unavené uši stárnoucího muzikanta. Zaujalo mě, že pocházíme ze stejného koutu Moravy, a možná i to, že máme podobné folkové kořeny. A tak jsem její nové album „Co oči nevidí“ zkusil.

Překvapila mě směs mnoha hudebních žánrů, kterou na albu mnohdy cítíte nejen prvoplánově, ale jaksi pod čarou. Jazz, folk, pop, alternativa a snad i trošku rapu, mě nejprve trošku zarazila, ale právě na druhý poslech jsem byl překvapený, jak dobře to funguje. Z toho všeho občas ční melodika, která mě odváděla z moderního soundu někam hluboko, snad až ke kořenům klasického šansonu. Možná právě takto vlastně vypadá jeho současná podoba.

A pak ten hlas, krásný, zvonivý, ale i lehce zastřený. Je v něm cítit, že interpretka s ním umí pracovat. Umí být vemlouvavý, ostrý, mazlivý i provokativní. Překvapivě vyspělý a dobře ovládaný. Je to nástroj, se kterým stojí za to pracovat. Vetře se pod kůži a těžko se dostává z hlavy.

I nejlepší hlas by však bez dobrých textů nebyl tím pravým ořechovým. Jako správná šansoniérka i zde Iris vypravuje příběhy. Někdy jsou jasné, jindy se ukrývají v rozpoložení mladé ženy, kterému chlap prostě nemůže rozumět. Smí jej snad jen trošku v té hudbě cítit.

A hlavně! Díky, díky, díky a ještě jednou díky za skvělou češtinu!!!! Texty dávají smysl, jsou opravdovou poezií a věřím, že i na stránkách knihy bez hudebního doprovodu by klidně fungovaly. Klobouček dolů v době plytkých popěvků kolem nás!

Abych jen nechválil, dovolím si ovšem také poznamenat: „Proboha, proč tak smutně?“ Na jednu stranu chápu, že album „Co oči nevidí“ je celé jakousi kompozicí, podobnou obrazu, z nějž v šerosvitu vychází nostalgie a smutek světa. Ale Iris je půvabná mladá žena a od dámy v jejím věku prostě chci dostat do těla i dávku energie, životnosti a entuziasmu. Slova jako …nevěřím v lásku, nevěřím ve víru… (skladba Víš) občas k tomuto věku patří, ale všeho moc škodí. A tak i prostá změna rytmu u „Jako dřív“, či stopa šibalství v „Žhář“ jsou tak příjemné a chtělo by to více takových „úletů“.

Album „Co oči nevidí“ je rozhodně nejen hodné pozornosti, ale hlavně vícenásobného poslechu. Ten odhalí napoprvé skryté půvaby hudby a textů Iris. Moc bych si přál jednou zajít do klubu na live verzi tohoto projektu. Iris je důkazem, že vzniká dobrá mladá hudba. Zbývá jen poznamenat: „Jen houšť a větší kapky!“ 

Mirek Kobza